Je fakt, že v nejhorších průserech nejím vůbec, a po pár dnech tělo přejde do jakéhosi stavu fungování na rezervy, mozek je výkonnější - vědomí zostřené, celkově mě fyzické bytí prakticky moc nezatěžuje. Jenom psychicky trpím v krajní úzkosti, ale funguju co je třeba. Až po opadnutí nejhoršího jsem totálně vyřízená, slabá, vysátá, bez špetky energie

Zažila jsem jen dvakrát, to na udržení váhy "bez námahy" nestačí.

Relativně štíhlou postavu zadarmo nemám, ale omezuji se v jídle zcela dobrovolně, protože se mi jako lehčí snadnějí běhá. Je to asi jako někdo má rád uklizený byt a i když uklízí nerad, tak to dělá, aby měl pak dobrý pocit z toho uklizena. Tedy není to zadarmo, ale stojí to za to - nefňukám, že nemůžu "jíst normálně", protože tak plynule přibírám (i s běháním). Prostě to tak je, mám úsporný metabolismus.