Lupus,

samozřejmě, že jsou i "hloupí" rodiče. Stejně jako jsou obecně "hloupí" pacienti. Pak jsou rodiče, kteří prostě doktorům hned nevěří. Protože překvapivě, i doktoři jsou omylní a bohužel někdy jedou ve svém zavedeném režimu i když už je ten přístup dávno překonaný (jedna taková mi jako dítěti povorala zuby - respektive čelist, že jsem v dospělosti skončila na operaci s problémem, který byl v období růstu jednoduše řešitelný....) anebo i dobrý lékař se může někdy splést. I proto je prostě konečná zodpovědnost na rodičích - o zdraví dětí rozhodují stejně jako o svém zdraví. Ano, někdy se může stát, že udělají chybu, že jsou "blbí", že jsou příliš přesvědčení o své pravdě. Jediná jiná možnost, jak to eliminovat, by bylo, kdyby za děti nesl zodpovědnost a rozhodoval lékař (v zastoupení řekněme státu). Ale co když se dostanou do ruky nějakému špatnému lékaři? Nehledě na to, že bys pak musela všechny děti hospitalizovat, aby bylo zajištěné, že rodiče předepsanou péči poskytnou...... Pak to dopadá, jako to dopadlo v UK, kde soud nařídil odpojit dítě od přístrojů, i když s tím rodiče nesouhlasili a zákazal jim převoz do jiné země, i když možnosti byly - to mi jako ideální řešení teda nepřipadá

Jediný, jak tuhle situaci smysluplně řešit, je jako zdravotník normálně s rodiči komunikovat. Nezastrašovat je, když je to zbytečné (protože pak nebudou věřit, když to strašení bude fakt na místě) a prostě rozumně komunikovat. Mě se třeba taky stalo, že mi dr. předepsal ATB, která mi nadávkoval víc, než bylo v příbalovém letáku. Já teda zavolala, abych si ověřila, že se nespletl, protože chyba se může stát každému a ta dávka byla téměř dvojnásobná (a při předepsání nic neřekl)...... Pokud budou rodiče lékaři věři, tak budou v případě pochybností spíš konzultovat.