Po dlouhém přemýšlení a porovnávání nabídky porodnic jsem se rozhodla pro Podolí. Důvody byly dva: jednak jsem měla pocit (především z rozhovoru se staniční sestrou), že jsou tam ochotni o lecčems diskutovat a není to tam jako "na vojně", za druhé proto, že tam dovolují při porodu pít, což pro mě bylo velmi důležité. Dá se říci, že oba předpoklady se potvrdily, i když jsem vzhledem k okolnostem, o mnoha věcech jsem diskutovat ani nemohla a nechtěla, takže je nemohu posoudit.
Moc jsem si přála co nejpřirozenější porod, bez urychlování, analgezie atd. Bohužel okolnosti tomu tak úplně nepřály. Jela jsem do porodnice po 41. týdnu s prasklou plodovou vodou a s velmi "nepokročilým" vnitřním nálezem (CS 3) a navíc se streptokokem, který může alespoň teoreticky ohrozit miminko. Proto se porod musel vyvolávat - po krátké diskusi jsem přistoupila na názor lékaře, že se nebude čekat ani těch 24 hodin, jak je u nás povolené. Bylo mi tedy jasné, že bez medikace porod nebude, na druhou stranu jsem se nechtěla svých představ o porodu vzdát zcela. Celkově vzato: z racionálního hlediska se dá "podolskému" přístupu řada věcí vytknout. Pořád mají určitou šablonku, jak se má rodit, a do ní se snaží každou maminku napasovat. Z emocionálního hlediska však musím říct, že na porod vzpomínám moc ráda, a to přesto, že jsem přijela z pátka na sobotu o půlnoci a rodila až v neděli pozdě odpoledne. I ta dlouhá doba, než se porod podařilo vyvolat, pro mě byla velmi snesitelná, a to jsem typ, který se začne potit, jen vleze do nemocnice a vidí zelené dlaždičky. Všechny sestřičky a asistentky, které jsem poznala, měly dle mého soudu schopnost vcítit se do toho, jak mi je, snažily se povzbudit atd. Včetně "žákyněk", kterých je v Podolí hodně. Chci to zdůraznit, protože toto hledisko se nevejde do žádných statistik ani dotazníků.
Toto platí o péči okolo porodu. Prenatální poradna je odstrašující zážitek.
Šestinedělí docela fajn, s mírnými výhradami.
Nyní podrobněji, pro ty, které to ještě baví číst:
Na každém rohu jsou v Podolí vyvěšena "práva pacienta". V zásadě je dodržují, ale přistupují k nim trochu "pasivně". Např. moc neinformovali sami o tom, co mi chtěli dát a proč, ale když jsem se zeptala, ochotně vysvětlili. Nenabídli mi volbu polohy pro tlačení, ale když jsem chtěla, vyzkoušeli jsme 3 různé (klasickou + 2 další).
Jak jsem již napsala, poradna je hrůza, ale radím maminkám, které uvažují o Podolí, aby se tím nenechaly odradit, na porodním sále je to úplně o něčem jiném (je mi záhadou, jak je to možné). V poradně je třeba připravit se na několikahodinové čekání, když je moc maminek, někdy i ve stoje (to jsem nezažila, ale viděla). A pak - běžící pás, šup šup, na nic není čas, ani si nevzpomenete, na co se chcete vlastně zeptat...
K porodu: na příjmu na mě byli příjemní, paní doktorka mi ochotně vysvětlila, co se děje a co a proč se může dít dál. Další den a půl jsem trávila na "hekárně" (sousedí s porodními sály), kde jsem byla na pokoji se dvěma dalšími maminkami. Jak už jsem předeslala, všichni se k nám chovali hezky a vstřícně (např. když se měnily služby, sestry se přišly rozloučit a popřát, abychom už brzy a v pohodě porodily). Měly jsme k dispozici sprchu, míče a dohromady 1 porodní vak. Vadilo mi snad jen to, že se vše příliš točí okolo všemožných měření (monitory, kontrakce, tlak, ozvy...), trochu v pozadí stojí to, jak se maminka cítí, jestli cítí, že už se blíží porod atd. Přitom to většina z nich určitě pozná. Kdybych se např. spolehla na ta čísla, a na to, až podle jejich vyhodnocení zavolají manžela, musela bych strávit velkou část doby na sále bez něj. Naštěstí jsem měla u sebe mobil (toleruje se) a zavolala ho, když jsem měla pocit, že ho potřebuju, což, jak se ukázalo, byl přesně ten správný čas - byl na místě, když mě vedli na porodní sál. Chci ještě dodat, že maminkám, které jsou na "hekárně" delší dobu, což byl můj případ, umožňují návštěvy na chodbě. Proto chci všem, kdo se dostanou do mé situace, poradit - i když si nejste jisté a potřebujete oporu, požádejte, ať vás partner nebo kdokoliv jiný může navštívit. Přinejhorším pak pojede zase domů.
K dalším věcem, které se na těchto stránkách hojně diskutují:
na to, jestli chci klystýr a holení, se mě neptali. Oboje jsem ale chtěla, takže nemohu posoudit, co by se dělo v opačném případě. Na vyvolání porodu jsem dostávala čípky (tuším prostin) a 2x injekci na "změkčení" - jméno mi řekli, ale už si ho nepamatuju. Dva čípky první den moc nezabraly - celý den kontrakce, ale žádný pokrok. Druhý den zabral první čípek rychle, měla jsem pak dostat další. Řekla jsem že už mám velké bolesti a myslím si, že "by to mohlo stačit". Lékař mě vyšetřil, další čípek mi už nedal a dostala jsem jen zmiňovanou injekci. Pak se porod rozběhl už velmi rychle, takže mě převedli na sál a vpustili manžela. V první době porodní mi doporučovali sprchu, balón, žebřiny atd., bohužel jsem byla po té injekci hrozně ospalá (vedlejší účinky, věděla jsem o nich, ale překvapila mě jejich intenzita). Takže jsem ji strávila v sedě na posteli a opírala se o manžela. Pak mi chtěli dát oxytocin, čemuž jsem se bránila. Přesvědčovali mě, že kontrakce jsou málo účinné a nepravidelné (na monitoru tak opravdu vypadaly). Porodní asistentka řekla, že mohu odmítnout, a na chvíli odešla, ať si to v klidu rozmyslíme. Přesvědčena argumentem o těch "špatných" kontrakcích jsem nakonec řekla, ať mi ho tedy dají. Zřejmě u mě ale stál anděl strážný. Každá žíla, kterou zkusili napíchnout, okamžitě praskla, takže jsem oxytocin nedostala - naštěstí, už tak to bolelo docela dost. Brzy se ukázalo, že ty konrakce zas tak neúčinné nejsou, protože asi do hodiny a půl od toho okamžiku bylo miminko na světě. Z toho je vidět, že ta měření opravdu nevypovídají o všem, příště už to budu vědět.
Jak slíbili, pít mi opravdu dovolili. Ve druhé době porodní už jsem jen cucala vodu z tampónu, asi bych mohla pít i normálně, ale tohle bylo pohodlnější. Na tlačení miminka mě směřovali do lehu na porodní lůžko. Vylezla jsem tam, ale požádala, jestli můžu tlačit vkleče na čtyřech. Zkusili jsme to, ale šlo to špatně, protože v hlavách toho lůžka není, čeho se pořádně držet. Pak jsem pro změnu vyzkoušela "jejich" klasickou polohu v polosedě (dle mého de facto v leže), což se taky moc neosvědčilo. Porodní asistentka mi pak doporučila polohu ve stoje, kdy jsem se opřela o porodní stůl, prsa mi podložili dekou a z druhé strany jsem se chytila manžela za ruce. To se ukázalo jako "to pravé ořechové", po několika zatlačeních bylo mimi skoro venku. Na porod hlavičky jsem opět přistoupila na klasickou polohu, nemusela jsem ale mít nohy v opěrkách. V průběhu tlačení mě asistentky povzbuzovaly, ale nekřičely na mě, kdy a jak mám tlačit, radily mi, ať se řídím podle svých pocitů, což je asi dobře. Nástřih jsem původně nechtěla, ale nechala jsem se přesvědčit. Porodní asistentka mě těsně předtím znovu upozornila, že chce nástřih udělat, a čekala na můj souhlas. Miminko mi dali hned na bříško pomazlit, pak ho chtěli hned odnést na prohlídku, ale vyškemrala jsem ještě nějakou dobu navíc. Zakrátko ho přinesli na první kojení. Pak ho ale zase odnesli "zahřát", prý to vyžadoval jeho stav - odsáli mu ze žadludku hodně plodové vody. Trochu je ale podezírám, že tak nakládají se všemi miminky, soudě podle zkušeností ostatních maminek na šestinedělí. Zajímaly by mě zkušenosti vás ostatních.
Vyzkoušela jsem jak klasické šestinedělí, tak nadstandard, kam jsem se probojovala pátý den. Byli jsme v porodnici dlouho, protože malý měl žloutenku, ze začátku byl proto líný, špatně pil a špatně se rozbíhalo kojení. Byla jsem docela spokojená,ale vadilo mi např. to, že na klasickém oddělení učí kojit všechny v jedné poloze - v leže. To mi vůbec nevyhovovalo a možná i proto se kojení rozběhlo tak pomalu. Nepříliš dobře působilo i to, že jsme každou chvíli dostávaly rozporuplné rady k tomu či onomu. Člověk je po porodu už tak dost zmatený a tohle mu nepřidá. Na nadstandardu byla, dle očekávání, více individuální péče, víc se snažili povzbudit a pochválit, když se nám kojení dařilo. Nakonec se opravdu podařilo, kojíme a přibíráme bez dokrmování.
Tolik ve zmatku mezi kojením, přebalováním, praním atd. Snad se v tom vyznáte a snad to někomu pomůže v rozhodování.
Všem přeji krásná a spokojená miminka, Eva