U nás je to tak, že manžel byl proti domácímu vaření ve všední dny, jemu stačí závodka a k večeři si namaže rohlík
, on nerad jí a cokoliv dělá s jídlem, protože tchýně je cpala horem dolem a doma se řešilo jen jídlo. Jeho snem jsou pilulky s živinama, ráno by si jednu dal a měl by pokoj od jídla celej den
. Dost dobře nechápe mojí potřebu stát u sporáku a něco tvořit
Ale klidně vygruntuje celej byt nebo vyžehlí to mu nevadí.
Vaření jsem si prosadila já, protože jsem žrout, je to můj koníček, mám to ráda a navíc jsem nějak celkově "nedosycená" z dětství, u nás se jídlo ani domácnost neřešilo, máma byla moc emancipovaná, aby se zabejvala blbostma
, co pamatuju, tak někde něco studovala, i te´d chodí do práce, domácnost ji nikdy nebavila, vařil táta, ale jen o víkendu. Pro mě je to základ domova.