Libiku, u nás se to sešlo přesně naopak...a to jsme oba celkem z rodin, kde se na jídlo dbalo, vařilo se apod... U nás vařila jak mamka, tak docela hodně i taťka...u manžela mamka, pak se rodiče rozvedli... No výsledek je takový, že manžel to jídlo vždycky celkem dost řešil a pořád nějaké tanečky co uděláme k jídlu a jestli se to povedlo, nebo ne apod... a já mám přístup, hlavně když je to k jídlu a nestrávit s tím delší dobu, než je nezbytně nutné, strávit jídlem co nejmíň času apod... třeba vždycky, když jsme přijeli na Šumavu k tchánovi, tak jsme vždycky byli trochu vytočení, protože zatímco my jsme si užívali, že jsme v lest, na vzduchu, sbírali jsme houby, borůvky apod...tak tchán už v 10 dopoledne řešil, kdy a kam se stavíme na oběd a jestli tam něco budou mít, nebo co si uděláme k jídlu...mně bylo nějaké jídlo úplně ukradené a manželovi v tu chvíli celkem taky, určitě to neřešil tolik, jako táta...