Myslíš, že to nevím? Já jsem se z toho šoku dostávala dva roky, ale taky jsem musela fungovat. Prakticky okamžitě po smrti rodičů jsem měnila základku, protože příbuzní bydleli 100 km od nás. Za půl roku po smrti rodičů se podávaly papíry na příjmačky na střední školu, za rok po jejich smrti jsem nastupovala do prváku a na intr. Myslíš, že by na střední škole někdo bral ohled na to, co se mi stalo? Jo, mohla jsem truchlit, taky jsem z toho nebyla odvázaná, ale bohužel kromě naší rodiny to skoro nikoho nezajímalo.

Jo, dostalo se mi pomoci. Z fondu SRPŠ mi nová škola platila obědy ve škole, dostala jsem od nich zimní bundu, na střední škole jsem měla stipendium, ale jinak nikoho nezajímalo, že nás s bráchou stát soudně vystěhoval z bytu a že nemáme kam dát nábytek a všechny věci a že máme dost a dost dalších problémů. neboj, vím, co to je přijít o rodiče. Proto píšu, že holčina na Tom ještě není tak špatně, protože má ještě tátu. A já bych se osobně zaměřila na pomoc jemu, aby to jak ekonomicky, tak psychicky zvládnul. Protože jestli se ten chlap položí, tak je holčina v jeteli.