To je opravdu zvláštní pro mě nepochopitelný přístup.
Od chvíle,co jsme s manželem spolu není nic moje a tvoje,ale všechno je naše. Starosti i radosti.
I já budu jednou dědit a moje děti také,ale to co budu dědit já bude po právu sice psané na mě,ale bude to automaticky i manžela. Ani by mě nenapadlo mu říct,že jsou to moje prachy. Co je dětí,to je jejich na to mi jako rodiče jim sahat nebudeme,ale co zdědím já nebo, kdyby měl možnost něco zdědit manžel,tak je to naše společné. Klidně přímo notáři dám dva účty,aby peníze rozdělil a rovnou zaslal na naše účty. Stejně ke všem účtům máme navzájem přístup. A to,jak budeme peníze investovat budeme rozhodovat společně.Naše soužití není jenom o výkladu práva,ale o vzájemném respektu, úctě,lásce a vědomí toho,že jsme rodina a chceme spolu být.
Možná by jste si s manželem ba měli udělat rekapitulaci toho,proč jste spolu a,zda spolu chcete být i nadále. Jinak je to asi ztráta času pro oba,když ty říkáš moje a on tě považuje za pipinu. To vypadá jako,když spolu moc nepočítáte.