Venice, na tom, co píšeš, něco trochu je...na druhou stranu, když to vezmu z vlastní zkušenosti, tak my taky dost intenzivně výletujeme, sice jenom po Čechách, ale v podstatě hodně i přes celý rok, nejen o prázdninách, takže se běžně stává, že třeba pak syn jede se školou někam, kde už jsme byli...a přesto si to tam užije, protože se tam zase třeba soustředí na úplně jiné věci a se spolužáky si to užije zase úplně jinak, než s námi, zažili jsme to už víckrát...a nevím, jak to má dnešní mládež, ale mně by nenapadlo poslat partnera do háje s výletem jenom proto, že už jsem na tom místě byla, nebo že tu aktivitu dělám odmalička...přece tam jedu hlavně proto, že budu s ním, ne kvůli tomu, aby mě něčím ohromil...navíc platí zase to stejné, co jsem psala - i když jsme byli s mým budoucím manželem na místech, kde už jsem to znala, tak jsem si to užila prostě úplně jinak, než třeba s rodiči, nebo se školou...navíc z batolecího věku si to ty děti stejně většinou ani pamatovat nebudou, sama vidím u syna, kterému je 10, že místa, kde jsme byli třeba v jeho 3-5 letech si pamatuje jenom hodně matně a spíš si vybavuje takové ty významnější historky a příhody, co se nám tam staly, než to místo samotné...takže toho bych se asi nebála....a ani toho, co píše Monty, že už by potom neměli radost z nějakých drobných obyčejných věcí...syn třeba klidně s nadšením buduje na zahradě "domeček" mezi keři, nebo se zájmem pozoruje v lese mravence nebo veverku, nebo byl unešený z toho, když jsme v Harrachově jeli na bobovce a zhruba v metrové vzdálenosti od nás stála na kraji lesa srnka a koukala na nás, vzpomíná na to dodnes a to je to asi tři roky zpátky.... Takže já bych to neviděla tak černě, svět je veliký a i u nás je taková spousta krásných míst, že na to člověku jeden život pomalu ani nestačí - jezdíme s manželem po ČR už 20 let a pořád objevujeme spoustu míst, kde jsme vůbec nebyli, nebo zjišťujeme, že tam, kde jsme před lety byli, přibyla zase spousta dalších zajímavostí, které tam tehdy nebyly....