Dotaz, resp. problém s určitým "sebezpoznáním" chápu, ale po své čtyřicítce ho, myslím už nemám. Ale třeba ve dvaceti jsem si dělala nějaký "poloprofesionální" dotazník v tomto smyslu, jehož výsledky mě tehdy překvapily, ale dneska je mi jasné, že z většiny odpovídaly.
Samozřejmě v případě některých inzerátů si pracovní náplň odpovídající pozici taky přesně představit nedokážu (obzvlášť v případě nějakých "hogo fogo" anglických názvů), resp. je mi jasné, že realita může být velmi různá. Ale v principu "se znám", tj. vím, do jaké míry mi vyhovuje práce v kolektivu, do jaké samostatná, vím samozřejmě co umím, co ne, resp. co dělat ani nechci zkoušet (např. něco prodávat nějakým "vnucovacím" způsobem, pracovat se "sociálně slabými", učit něco puberťáky atd.) a co bych třeba riskla, jestli to půjde (když mě budou chtít). Ono pak stejně do velké míry závisí na konkrétním zaměstnavateli, resp. podmínkách na konkr. pracovišti.
Pokud bych nevěděla, tak když existuje profesní poradenství pro děti/mládež (v rámci PPP, tuším), nevidím žádný důvod, proč by neexistovalo pro dospělé. Myslím, že do určité míry ho nabízejí i některé pracovní agentury (kdysi jsem třeba dělala v rámci jednoho přijímacího řízení jakýsi "rozhodovací test) a zřejmě bude dostupné i u psychologů?