Se zapojuju už s křížkem po funuse, ale myslím, že ten, kdo si dělá svačiny s sebou, nemusí být nutně chudej nebo přehnaně šetrnej, jak psala Monty, ale může to být i fajnšmekr a labužník s trochou smyslu pro realitu, s trochou smyslu pro hospodaření a třeba i konzervativní, kterýmu nabídka na pumpách přijde nevyhovující chutí a předražená a chce si být jistej, že bude mít jídlo přesně v tu dobu, co na něj dostane chuť (a nebude mít smůlu, že dostane hlad ve chvíli, kdy k nejbližší pumpě bude 50 km) , a takový, na který dostane chuť (a ne že na něho na pumpě vykouknou bagety s obalovanejma nugetama, který si kvůli životosprávě třeba dávat nechce, a jinak tam budou sušenky, který si zrovna taky dávat nechce).

Ty prachy (a klidně i mnohem víc) velmi rád vydá za dobrou večeři v restauraci v tý zemi, kam jede, takže to není "škudlení za každou cenu", jen výběr, za co je a za co není ochoten ty prachy vydat.