Já vidím u sebe velký posun s věkem.
Dřív (a to jsem neměla tolik peněz, jako mám teď) jsem na dělání svačin na cestu ani nepomyslela. Naopak. Patlat se doma se svačinou, mně přišlo jako ohromná degradace mojí osobnosti. Raději jsem 2 hodiny strávila v hospodě (cpala se jídlem, které mi třeba ani moc nevyhovovalo), než bych 30minut doma něco připravovala. O "svačinkářích" jsem si nemyslela nic dobrého, v duchu jsem se jim vysmívala.
S postupujícím časem se to ale nějak začala plíživě měnit. Už je mi líto trávit tolik času po hospodách, kde mnohdy nevaří tak, jak bych si představovala. Uvědomila jsem si díky téhle diskuzi, že vyrážím-li na delší trasu, svačiny si dělám. Začalo to připraveným ovocem, později sušenkami a ani už sama nevím, jak dlouho už dělám kompletní jídla.
Restaurace mám ráda a chodím do nich poměrně často. To ale v případech, že mě něčím zaujmou, nebo že se tam jdu najíst a současně třeba potkat se zajímavými lidmi... Při cestování (kdy mi i záleží na čase) ale dávám přednost svačinám. Samozřejmě, že to neplatí v případech, kdy jsme na pobytové dovolené, tam na místě dávám přednost all inclusive.