Řekla bych totéž. Ty si můžeš malovat, jakou práci bys tak chtěla dělat, jestli takovou nebo makovou - a nakonec se rozhoduješ podle toho, kam tě vůbec vezmou. A ve věku 45+ už na výběr nemáš nic. Mně v práci ve věku 45+ neskutečně sral šéf, byla tam nechutná buzerace, tak jsem hledala něco jiného. Rozeslala jsem ńa 200 životopisů a žádná odpověď. Pokud ano, dělat Švarce na vlastní živnosťák,, prostě dělat vola někomu, kdo tě může klíďo zítra vyhodit, což jsem si jako hlavní živitel rodiny nemohla dovolit. Nebo práce za dost míň peněz, než jsem měla, a že jsem měla vejplatu, za kterou jsem se styděla, to jsem si bohužel taky nemohla dovolit. Tak jsem holt zaťala zuby a nechala si doslova srát na hlavu, pokud jsem teda nechtěla být nezaměstnaná a totální socka bez pracovní perspektivy, dobrá tak leda na šůrování záchodů (a i to jsem už v životě dělala, ještě za socíku, s malým dítětem, kdy jsem nemohla sehnat jinou práci). No, a postupně se šéf zklidnil, když mu došlo, že bez lidí se práce neudělá a kdy potřeboval v práci aspoň ozbrojené příměří, když už ne klid. Já totiž pracovala v nadnárodní firmě, kde nás zase všechny neskutečně buzeroval zahraniční manager, vůl jak necky. My ženské jsme mu byly totálně šumák, díky tomu se mi docela dařilo se mu i vyhýbat, ale chlapi, co jezdili Makat k zákazníkům, si to vyžírali neskutečným způsobem. No, a pak nás zrušili jako tuzemskou pobočku, ale protože naši práci potřebují, poslali nás na vlastní živnosťáky. To už bylo i finančně o něco lepší, protože na ŽL nemám prakticky žádné náklady nebo jen minimální, takže mi zůstává celý paušál. Díky tomu mám konečně trochu normální plat. A letos nám dokonce i něco málo přidali. Jenže to už je mi 60 a musím si našetřit rezervu na nemocenskou, která je u OSVČ mizerně placená, a taky na důchod. Do důchodu jdu za cca 2 roky a něco.