V roce 1989 jsem už byla dospělá. Mladá, ale dospělá. Jak se kolem nás pomalu komunismus hroutil, bylo jasné, že to nastane i u nás. Pravda, já předpovídala jaro 1989, ale to nás ještě na Václaváku rozehnali. Změna přišla až na podzim.

Nebyla jsem v té době členem žádné odbojové skupiny. Rodiče byli řadoví komunisté, kteří bydleli v menším okresním městě na severu. Já se v té době přestěhovala do Prahy (zůstala tu po škole). A dovolím si předpokládat, že v Praze snad nebyl nikdo, kdo by si myslel, že komunismus u nás vydrží ještě roky. Byla tu silná atmosféra očekávání brzkých změn (a také záplavy trabantů z NDR :D).