Dítě mělo prázdninový deník vždycky jen dobrovolně a vždycky se rozhodlo, že jej dobrovolně psát nebude. Já si myslím, že to je trochu škoda, protože z těch pár deníků nebo nějakých záznamů, které mi zůstaly, se mi vybavuji vzpomínky a situace, které jsem skoro zapomněla.

Slohové práce a jiné zápisy neřeším co do obsahu, ale pouze formu a gramatiku, tj. třeba spolu mluvíme o tom, že by se nějaká věta dala zformulovat lépe a jasněji, nebo upozorňuji na pravopisné chyby. To, co se dozví učitelka o našich rodinných poměrech, neřeším. Má ve třídě skoro 30 dětí, nemyslím, že by měla kapacitu to nějak důkladně zkoumat. A i kdyby ji to skutečně zajímalo, nevadí mi to. Přijde mi podružné řešit, jestli dítě sdělí učitelce, že jedeme nakupovat, místo aby řeklo, že jedeme do muzea.