no tak super, že je nás tolik. Já nikoho ve svém okolí nemám a připadám si "blbě". Známí i učitelky už jsou zvyklé a naučila jsem se dopředu upozorňovat. Nebrečím u filmů ani knih ale to bude tím, že jsem vlastně pořádnej film dlouho neviděla, nemám na to čas. Ale vystoupení mých dětí, besídky, recitační soutěž mé dcery, rozloučení ve školce atd. tam jsem vždycky za tu co bulí v první řadě. I moje děti už si zvykly. Vlastně to podle toho hodnotí, když je to dobrý, povedlo se jim to tak máma brečí. Ale pecka, kterou tady nikdo nepsal je, že já brečím i o narozeninách svých dětí, vždy když nesu dort a mám zazpívat bulím u toho a taky u stědrovečerní večeře, když si říkáme co se za ten rok povedlo a co si přejeme do toho dalšího. Někteří mě mají za hysterku.