Půlko,

přesně tak to vnímám i já.

A myslím, že takto to vnímá někdo, kdo je opravdu "silnější kus" se vším všudy - je rád, že to, co potřebuje, si dokáže opatřit sám, a nešilhá do cizích talířů, jestli tam náhodou nepřistálo o bramboru víc.

Jsem toho názoru, že úderem dospělosti (a vystudování) se z rodičů a dětí stávají samostatné DOSPĚLÉ jednotky, které hospodaří, jak uznají za vhodné, a nejsou povinny z toho těm druhým jakkoli skládat účty. Pokud potřebujou pomoc, tak se samozřejmě můžou obrátit, ale může a nemusí jim být vyhověno, ale všecko, co je od tý doby poskytnuto (krom opravdu otázek života a smrti), není poskytnuto na základě POVINNOSTI, ale dobrý vůle, a tudíž tam nevidím žádnej prostor k vyčítání.

Nebo je další volba - myslet si, že ten nárok mám, a zkazit podstatnou část života sobě i těm druhejm sledováním, jestli rodiče ze SVÝHO majetku a SVÝHO času náhodou neukrojili víc tomu druhýmu než mně.

Ale to už je pak každýho volba, co ho baví víc.