Když tu čtu, co všechno jsou lidi schopni svým rodičům vyčíst ve smyslu, že tomu druhýmu dali/udělali pro něj víc, tak si říkám - a co když je to tak, že s tím "oblíbenějším" dítětem se jim podstatně líp komunikuje, nic jim nevyčítá, nemusej furt vedle něho našlapovat na špičkách, jestli neudělali blbě něco, co by spravedlivě řečeno nemuseli dělat vůbec, zkrátka není mu každý kyselo moc kyselý a bramborák moc bramborovej?

Že je ten jeden třeba velkorysejší v momentech, kdy "přesně napůl" není možný nebo by to v důsledku poškodilo obě strany (viz situace jednomu malý byt a druhému velký byt za x let versus oba byty prodat a dát každému půlku)? Ten druhej si to samozřejmě takhle myslet nebude (že s tím "oblíbenějším" je těm rodičům prostě příjemnějc a proto trávěj čas v jeho přítomnosti radši), ale nemůže být jeden z důvodů i tohle?

Samozřejmě to může být i tak, že divní jsou ti rodiče, ale uvažuji, nakolik je to vždycky jen jejich vina a nakolik je to logický důsledek toho, jak se k nim chovaj ty děti: