Pozvolný proces probouzení u mně nastává o víkendu, kdy spím, jak dlouho potřebuju. Jsem schopná v tento den usnout a spát dál i po zazvonění budíku, pokud vím že to byl omyl.

V pracovní den ovšem vstávám hned po prvním zvonění, probuzená nejsem ani náhodou, proberu se tím, že vstanu a jdu na wc,pokud bych ležela, víceméně se neproberu. Jen si prožiju strašnou krizi, kdy tělo křičí SPÁT a svědomí šeptá: ale to nesmíš... Je to natolik děsné, že radši vstanu hned.