Vařenou kůži bych nedala ani ze slušnosti. Jedna známá dlěávala doma sladkou polévku a předložila mi jako pochoutku - no bylo mi tehdy así 16 náct, koukala jsem, srkla jsem, koukala jsem....až mi známá talíř odebrala, že se na to nemůže koukat. Já do té doby nevěděla, že něco takového existuje a byla jsem úplně mimo, jestli je to myšleno vážně.
Moje mamka je strašně pohostinná a neustále vyvařuje a zve na obědy hafo lidí. Vaří výborně a peče taky luxusně, s ní se nedá jentak někdo srovnat....ráda vytvoří cokoli na přání, ten chce br kaši, ten br salát, ten jen vařené, dostanou všichni, co maj rádi, bezlepku i s lepkem, podle diety i podle chuti.
Tchýně je normálnější, vaří většinou dobře, ale moc zase nikoho nezve, jíme u ní tak max 2x do roka a to je většinou klasika, vývar, kachna, zelí a knedlík.