Hm, o chobotnice se taky s nikým nepoperu, to raději suchý chleba.

Moje nejhorší šlichty bývaly domácí knedlíky, ty nezdařené pokusy bych ani nespočítala.

Posledních pár let se s mužem neshodneme ohledně chutí a vaření skoro vůbec na ničem. Připadá mi, že vařím pořád stejně, ale jemu to přijde mdlé a bez chuti, a mně zase to jeho příšerně překořeněné.
Přemýšlím nad tím, jestli to může být vedlejší účinek všech jeho léků, co bere.
Děti se většinou jako hladoví vlčáci nacpou tím, co je uvařeno, na jejich zdvořilou pochvalu moc nedám.
Je to záhada.