Zkusím, jak to mám já. Když se dostanu do takového stavu, fakt mi dělá potíž i doutřít kuchyňskou linku, už vím, že je to nějaká vztahová nedořešenost, která mi běží v hlavě "na pozadí", vědomě o ní nevím, ale paralyzuje můj normální život. Říkám si tomu "toxická paralýza". Jsem hodne citlivá na mír v rodině, takže ty věci " na pozadí " můžou být pro někoho i banality - rozpor se syny ohledně prázdninového fungování, moc dětských prespavacich návštěv, běžná hadka,...
Snažím se buď problém vyřešit (pokud lze a vůbec pochopím, proč jsem paralyzovana tentokrát) nebo chvíli žít automaticky, neponorit se do zmaru (pokud problém nelze nijak aktivně ovlivnit) a často to v klidu vyhnije samo.
Přeju, ať najdeš a zvládneš zkrotit ty svoje příčiny.