"Bavíme se předpokládám o té rodině, kde dejme tomu bratr A je manažer a má 150 měsíčně, druhej bratr B je učitel a má 20.

Děti bratra A jezděj k moři dvakrát ročně. Děti bratra B u moře ještě nebyly, rodiče na to nemaj.

Prarodiče chtěj, aby se i vnoučata B mohla podívat k moři. Jejich rodiče na to ale nemaj, i když se neflákaj a maj úctyhodnou profesi. Tak mi přijde logický, že prarodiče to vnoučatům B zaplatěj, aby se aspoň jednou k tomu moři podívaly. Nevidím na tom nic, na co by měl bratr A žárlit (protože jeho děti jezděj díky němu 2x ročně na Maledivy a do Dominikánský republiky, tak fakt by bylo adekvátní, aby mu vadilo, že bráchovy děti pojedou díky prarodičům jednou do Chorvatska?), a vidím naopak jako naprosto logický, aby A řekl "mami, tati, já chci, abyste jeli k moři i s náma a strávili čas s vnoučatama, tady máte zaplacený letenky a hotel v Dominikáně, jedem patnáctýho července"."

Kudlo,

tohle je OK. Ale OK už podle mne není, když ti rodiče na to řeknou:
"Hele, my nikam nepojedem. Už jsme byli s Pepíčkem v Chorvatsku, my už si moře užili a na nás je tam moc horko a moc lidí a taky ty děti nás furt tahaj do vody. My si potřebujeme odpočinout a bejt sami."
"Hm, to je škoda, děti by rády. A mohli by tedy u vás pobejt ten poslední týden prázdnin?"
"To nejde, to u nás bude Pepíček, víš, že jeho rodiče už poslední tejden v srpnu musí chodit do práce."
"Tak co třeba potom ve středu?"
"Ve středu to taky nejde, to vodíme Pepíčka na atletiku, jeho rodiče nemůžou, to mají dlouho školu."
Tak už pak fakt zamrzí a nas...