U mě to byl jeden z příznaků deprese - což jsem nechtěla vidět... Bojovala jsem s tím tak dlouho (že jsem jen líná, že se prostě MUSÍM hecnout, že to stejně nikdo jiný neudělá), až jsem vyhořela úplně a pak už jsem nejenže nedotahovala, ale nebyla schopná udělat nic... Před jakýmkoli úkolem, termínem mi bylo až fyzicky špatně... Přesně jak píšeš, práci jsem udělala a když už zbývala poslední půlhodina, tak to nešlo... až tak, že jsem věděla, že za neposlání dostanu pokutu, ale i ta pokuta pro mě byla schůdnější než se na 30min vzchopit...
Teď už přes půl roku beru ATD, chodím na terapie, byla jsem v lázních a pomalu se smiřuji s tím, že jsem to možná přehnala (a tak dlouho přehlížela), že teď už se to nikdy nezlepší úplně... Překopávám celý svůj zajetý styl - výchovu, práci, domácnost... jde to strašně ztěžka a pomalu, ale asi jiná cesta není...
Hodně se v tvém psaní poznávám, zatáhni za brzdu včas...