Tak pozor, mne trvalo roky snažení a pomáhání, konejšení, povzbuzování, než mi postupně došlo, že se nikdy nic nezmění a že ta osoba jen ničí celou rodinu. Tento zdánlivě radikální názor jsem si vytvořila až po uzavření celé té záležitosti. Rozhodně nejsem člověk, který by někam naběhl, začal kritizovat a říkal, dělej, zvedej se. Taky umim vyslechnout, podpořit. Jen pokud to trvá moc dlouho a ze strany postiženého žádná snaha nepřichází, odcházím. Takoví lidi jsou chudáci, vím, že to jinak neumí, ale to neznamená, že musim nechat zničit i sebe.