Ja jsem tchyne 4x (teda "opapirovana" jen jednou, ale "rodinne" k tomu jeste 3x.

Do niceho se nikomu nepletu, rady nevydavam, nelezu k nikomu bez pozvani, obcas se nabidnu s nejakou pomoci, kdyz vidim, ze padaj na hubu, nebo se mne sem tam nekdo zepta. Vnoucata mi na krk nikdo nevnucuje, vyplyne to v hovoru "muzes?" "Chcete?"

S "partnery" mam domluveno, ze kdyz mne budou mit plny kecky, klidne mi to muzou rict. U jedne z dcer z provoznich duvodu pobyvam NA POZVANI, kdyz potrebujou, 2 - 3 tydny. S jejim partnerem mam presne domluveny vocat az pocat. Po vecerech se od TV vyklidim, aby meli cas i pro sebe. Se vsemi vnoucaty delam jen to, co se mi "povoli". Do vychovy se nikomu nepletu, jsou to jejich deti.


Jednoduchy to nebylo, clovek se uci za pochodu. Nez neco vypustim z huby/udelam, vzdycky si vzpomenu na svou vlastn i tchyni a co mi slo desne na nervy, a na moji maminku, ktera se drzela v ustrani a vypomohla, jak to slo.

Holt ze mne vyrostla perfektni zadana tchyne. (=a taky se tady velice priucim =co tady komu na tchynich vadi)