Chápu tě, jsem na tom podobně..
U mne to je jakési dlouhodobé vyčerpání.. asi ze života, nic jiného mne nenapadá, jak to napsat. Žádné závažné problémy neřeším, ale mám pocit, že nežiju, ale přežívám. Už asi týden skoro nejím. Ráno vstanu, po chvíli mám hlad, jdu k lednici, ale nemám na nic chuť. Tak prostě nejím. Pak je oběd, uvařit si nejsem schopná, pohled na syrové tresčí filé mne utvrdí v tom, že tohle jíst nechci. Nakonec mne vysvobodil muž a přivezl rizoto od vietnamců, tak jsem něco snědla. Ani nevím, jestli mi to chutnalo.. To s tím prádlem je přesný, nejsem schopná ho odnést pryč z obýváku, tak tam leží už třetí den. A to jsem ho ani neprala, přivezla jsem ho už vypraný, máme pračku v opravě. Odpoledne hodinu až dvě prospím a obvykle se vzbudím s migrénou, už druhý týden mne bolí záda.. V práci mne to nebaví, taky jakási krize. Doma bordel, mám pocit, že nemá smysl uklízet, pač za chvíli je tu zase binec..Nějak to všechno stojí za h...o. Promiň, akorát jsem se vypsala a tobě to nijak nepomůže
Možná zkus víc odpočívat a rozdělit si den a práci v něm na nějaké části a udělej co stihneš, bez ohledu na to, jestli je to začátek nebo konec úkolu.