Mívám taková období, teď se k němu nebezpečně blížím

únava, pocit zahlcenosti vším možný, přetíženosti a nesmyslnosti, chcaní proti větru
někdy mi pomáhají lístečky s rozepsanými úplně drobnými úkoly - dneska v práci bych bez toho neudělala nic- ale to je fakt sylem, ž si tam napíšu i vyplnit ten a ten cesták, vtisknout nějakej papír, napdat tenhle mail, uložit soubor z mailu do adresáře, prostě všechno
doma třeba "zalejt kytky v ložnici"

je to na budku

někdy ani to nepomůže

dlohodobým pozorovám sebe smé jsem zjstila, že hlavním důvodem nedokončování nečeho krůček před cílem - čím větší úkol, práce to je, tím větší riziko, že budu odkládat poslední krůček - je KVŮLI TOMU, ŽE UŽ JE TO SKORO SKORO HOTOVÉ, A AŽ TO DEFINITIVNĚ DOTÁHNU, BUDU MSET ZAČÍT NĚCO ÚPLNĚ OD NULY - cítím takovou nechuť stát před něčím od začátku, že je pro mne únosnější stát těsně těsně před koncemi nekolika skoro dokončených vecí

jsem neurotik, co špatně zvládá nedosdžení termínů, takže to pak nejak dodělám, ale co termín nemá, to visí ve vzduchu do aleluja - třeba jedna věc, kterou bych ted právě mela dělat, ale raději píšu sem