Sam, já si myslím, že to stejně všechno vyplyne ze situace a řešit to předem je úplně zbytečný.
Myslím si, že jsem jako "tchyně"(zatím pouze potenciální)v pohodě. Dávám svému "zeti" najevo, že jsem ráda, že si naše dcera vybrala právě jeho, protože vidím, že je s ním šťastná. "Zetě" nevídám moc často, neboť je opravdu hodně v práci(mladý lékař, co furt slouží), ale když už s dcerou přijede, tak cítím, že jsou vztahy srdečné.
Moje tchyně je kapitola sama pro sebe, ale s ní nikdy nevycházely ani vlastní děti,ani vnoučata, a úplně nejhůř s ní vycházeli její partneři, málokdo vydržel. Prostě to je komplikovaná, psychicky labilní osoba, snažila jsem se ji vídat co nejméně.