Podle mě na tohle existuje jenom jeden recept : dělat věci, jak vyhovujou Tobě ( aspoň dokud jsou děti malý)...Počítat vždycky s tím nejhorším a podle toho se zařídit...párkrát jsem taky sedla na lep příbuzným, který hrooozně chtěli vidět nás s dětma, a pak se tvářili překvapeně, že mimino není ze dřeva a hejbe se, brečí, leze a tak...Štvát Tě stejně budou pořád, tak si to udělej podle sebe, holky ještě z toho nemají rozum, kdo je nebo není sestřenice nebo teta ( babička), takže jak se to hodí Tobě,domlouvat co nejmíń akcí společných, když se chovaj, jak se chovaj,a finito..Nezasloužej si Vás,tak na ně prď..