libiku,
tak to si zjevně nerozumíme.
Myslela jsem to tak, že už si nehrajeme na doktory, ale "blbneme" jinak, adekvátně věku.
V pěti letech mě zajímalo, jak vypadá klučičí bimbásek, protože to bylo něco novýho, v tom se zkrátka věkem člověk posouvá jinam, že.
Ohledně kontinuity myšlení jsem ráda, že měl v rámci možností i syn dětství bez neustálýho vymýšlení programů. Můžu se ho teda zeptat, jestli s odstupem času jako téměř zletilý hodnotí své "bezprogramové" prázdniny na venkově u babičky jako "trapárnu", ale tipla bych si, že spíš ne.