Alenku v říši divů jsem nikdy nečetla, ale hodně mě baví Alenka z planety Země (a pak Alenka má narozeniny a Milion Alenčiných dobrodružství). Taky se tam dá najít spousta propagandy, ale mě to prostě bavilo jako příběh i tématicky (cestování časem, otac vesmírný biolog a tak), navíc asi jediné sci-fi, co jsem kdy byla schopná přečíst.

Medvídek Pú mě nebavil, Broučky ráda nemám, ani Děti z Bullerbynu. Ale jinak snad všechno, co tu padlo, mě bavilo. Kluci, holky a Stodůlky, O letadélku Káněti (když jsem pátrala, odkdy mě zajímají letadla a lítání, tak nejspíš od čtení téhle knížky, fascinovalo mě, že tam dítě může samo řídit letadlo...a touha byla na světě), Říkali mi Leni...

Mám ráda Foglara i Rudolfa (mám do něj skoro vše, co vyšlo, ale nejradši mám knížku Malý vodní had, což jsou vlastně tři příběhy, Jedináček vyšel i samostatně, pak Poštolka Siky a právě ten Malý vodní had). Šmahelovou jsem moc nemusela, ale bavila mě Bořkovcová (My tři cvoci, Cizí holka), Sekora (tam je taky propagandy dost), Miloš Zapletal...A vůbec knihy pro děti a mládež můžu.

Akorát k Ransomemu jsem měla složitou cestu, za kterou mohla moje sestra. Ona mi většinou doporučovala knížky a celkem se trefovala, ale tady mi až do dospělosti trvalo, než jsem přišla na to, proč mi to nejde číst. Ona mi je totiž předkládala podle toho, jak se jí jednotlivé knihy líbily, kdežto já je potřebovala v pořadí, jak šly za sebou. To jsem ale nevěděla, že na sebe navazují, jen jsem vnímala, že mi u té "vnucované" něco chybí a ne a ne se začíst. Teď už dobrý, až je budu mít všechny, přečtu si je ve správném pořadí...