Cituji z časopisu Psychologie Dnes, z rozhovoru s Ladislavem Špačkem:


Otázka: Světem hýbe kampaň MeToo. Kudy vede hranice, kdy jde ještě o nevinné flirtování, a kdy už o nemístný nátlak?

LŠ: Nejvyšší zákon etikety je, že člověk by měl být ohleduplný, empatický a taktní. Pokud to zachováme a budeme se ženou flirtovat, je to v pořádku. A pokud vycítíme, že je to v pořádku, tak žádná hranice neexistuje. Takové hry jsou na denním pořádku. Pokud to ženy vnímají jako projev galantnosti, je to OK. Pokud něco překročí ty hranice - a to může být i obráceně, já jsem byl kdysi taky MeToo - tak pokud na to žena neumí odpovědět, musí se to naučit. Protože to od nepaměti patří k základní lidské výbavě. Muži jsou odjakživa dobyvatelé, lovci. Dobývají ženský svět. Tak to funguje od pravěku. A je na ženách, aby dokázaly s mužem správně zacházet.


Otázka: Takže žena musí umět dát najevo, co je ještě taktní a co ne?

LŠ: Ano. Jak říká Macchiavelli, tam, kde končí etiketa, začínají zákony. Pokud jde opravdu o prohřešek proti zákonu, tak ho ta žena musí umět nahlásit na policii. Ale aby si někdo po čtyřiceti letech stěžoval, že mu někdo sáhl při večeři na koleno, to nemůže nikdo myslet vážně!



Co si o tom myslíte? Možná jsem divná, ale připadá mi to nesmírně hnusný, a o to horší, že tento člověk je brán za jakéhosi nového "Gutha-Jarkovského". Už jsem na to narazila v jeho knihách a čím dál víc mám z něho pocit, že ta jeho etiketa je jen slupka a to, co je pod ní, není nic hezkého.

Tady v tomto mi to připadá, že dává najevo, že ženský si za to vždycky stejně můžou samy (protože je jejich problém, když se nedokážou adekvátně ohradit )

Působí to na vás taky tak, nebo jsem tím vedrem nějak přecitlivělá?