Za socialismu jsme jezdili každý rok povinně na tryznu do Terezína (jsem Severočech), stáli jsme v řadě na střídačku jeden pionýr, jedna žena ze Svazu žen, kytky vlastní ze zahrádky.
Na jaře se jezdilo na brigádu do Lidic na úpravu růžového sadu takže jsme to vstřebávali tak nějak postupně, ale Osvětim jsem nedala ani jako velká. Přivdaná teta tím prošla jako dítě, z celé rozvětvené rodiny - (přes čtyřicet lidí) zůstala sama. Nejmírnější mi jako puberťákovi připadal Buchenwald, ale ani tam procházka kolem pecí nebyla nic moc a film který promítali jsem neviděla ani jedním očkem, nedalo se to.