Saam, zamyslela jsem se nad tím věkem a došla k tomu, že výrazně ubylo hlavně pokřikování na ulici (o stehýnkách, roztomilých kuřátkách, hezkých maminkách a pod.) někdy po třicítce.
Řeči kolegů v práci, proč nenosím sukni, když mám tak hezký nohy, jsem slyšela naposledy před měsícem v mých 40plus. Nenosím, protože nechci poslouchat tyhle kydy. Např. doporučení nadřízeného ohledně mého oděvu, že bych měla do práce nosit minisukně - z té pozice jsem tedy odešla velmi rychle.

Nějaké ojedinělé navazování kontaktu, pokud se nekoná oplzlým způsobem není zas tak obtěžující, ale toho taky s věkem ubývá
Obnažené penisy s věkem naopak nesouvisí, neboť se vždy konalo tak nějak na veřejnosti (koupaliště, vlak, park).

Nejvíc mě štvalo plácnutí po stehně gynekologem po vyšetření, jakože hotovo, můžete se obléct. To jsem zažila 3x (od 16 do 25 let), pokaždé u jiného dr, od té doby už chodím jedině k dr ženě.
Nezapomenu taky na ujištění mladého urologa, kde jsem doprovázela asi tříletého syna, že zákrok nebude chlapečka bolet ani zpoloviny tak, jako když jsem přišla o panenství. (navíc kecal, bolelo ho to hodně)

Zajímavé na tom je, že jsem se nikdy nepovažovala za krasavici, za celý život jsem neměla kratší sukni, než do poloviny stehen, a výstřihy nenosím, neboť do nich nemám výbavu.

A děsně závidím těm, co tohle neznají, protože mě to strašně negativně ovlivnilo ve vztahu k mužům a k mé nadváze Vždycky, když se pokouším zhubnout, tak mi naskočí blok, že radši budu tlustá, než být něčí sexuální objekt.