Kupuju jen tak. Zrovna jsem dceři minulý týden batoh koupila. Svůj původní Topgal má úplně zachovalý. Z mého pohledu je krásný pořád, ale jí přijde dětský. Je černý s pár drobnýma růžovýma kvítkama, dětské motivy to rozhodně nejsou. Ale dám na její pocit. Moje máma nikdy nic nekupovala pro radost a proto, že bych se chtěla cítit módně a stylově. Chodila jsem jako strašák ze sekonhandu, v hadrech po známých, vyhodit pro ni peníze za oblečení byl zločin. Strašně dlouho jsem v tom režimu jela i v době, kdy jsem už peníze vydělávala sama a mohla si to dovolit. Prostě to mám hluboce zakořeněné a sama si pro radost koupenou věc neumím užít tak jako dcery, mě to prostě uvnitř kazí to moje staré já, někde uvnitř schované. Z jejich věcí mám větší radost než ze svých. Takže já kupuju "zbytečnosti" pro radost a ne k narozeninám nebo vánocům.