Já jsem hodně podcenila, že chlap nedokázal jednat na rovinu. Např. jsme si po svatbě chtěli pustit video ze svatby a chtěli jsme ho ukázat i mojí svědkyni, ale neměli jsme video. Takže chlap zavolal příbuzným a nabídl jim, jestli se nechtějí podívat na naše video ze svatby a když teta nadšeně souhlasila, tak jí řekl, že s sebou přivede i pro ni naprosto cizí osobu.
Takových blbostí byla řada už i před svatbou a mně to zaráželo, ale nepřikládala jsem tomu až tak velkou důležitost.
A dneska mne už víc varuje, když dotyčný je tzv. chytrý jak rádio, všechno ví, všude byl a od všeho má klíče a odrazuje mne černobílé vidění světa a to, když se chlap prezentuje vždycky v tom nejlepších světle (a všichni ostatní jsou blbí, nebo zodpovědní za jeho problémy).
A taky mi přišlo zarážející, že chlap se mnou nechtěl trávit žádný čas sám, v podstatě furt mne tahal po nějakých návštěvách, neuměl se se mnou bavit a měl hodně divný smysl pro humor (většinou právě ponižoval okolí).
Přišla jsem o nekritický pohled na chlapy.
Zpětně vím, že jsem byla naivní až blbá.