S naším dítkem v určitým věku 1-1 a půl, nešly ani ty domácí práce a nákupy, v jeho raném dětství se nikam nesmělo s kočárkem a bez kočárku prostě lítal, ani vozíky se sedačkou nebyly všude, nebyla jsem ve stavu nakupovat a chytat dítě nebo vařit a sundávat ho z lustru, dneska by měl nejmíň diagnostikovanou hyperaktivitu, nesnášel nové oblečení, zkoušení oblečení, když bylo něco trochu jinak, než obvykle, už ležel na zemi v záchvatu, čekání ve frontě nesnáší doteď. V nejvyšší nouzi byl chvilinku v ohrádce (wc, dovaření oběda), což mi tu bylo důrazně vyčteno. S dcerou to byla pohoda, navíc už existovaly supermarkety.