No jo, ale kam by se ty děti vracely? Tety se mění, dětské osazenstvo taky. Není tam máma a táta (byť náhradní), babička s dědou, pes Brok co jsme ho zachránili před zastřelením a kočka Líza co přijala cizí koťata, ...

Nevěřím, že DD, byť sebelepší, může rodinu suplovat. Kde jinde se naučí, že to - že se máma s tátou nepohodnou, neznamená konce světa a není třeba se věšet.
Že prvně musím zaplatit inkaso a jídlo a teprve co zbyde můžu použít jinde - to mě vážně nenaučí kurz pro děti od 14 let.
Že máma (táta) si někdy potřebují chvíli odpočnout a ne vždy jsou dobře naladění a nachystaní se mně 100% věnovat - ale to neznamená, že mě nemají rádi. (Protože tety v DD mají pracovní dobu x hodin a pak je přece vystřídá další, odpočatá teta.)
Že když někoho naštvu, může mě to kvůli němu nakonec mrzet víc než toho druhého. Ale že se taky dá odpouštět.

A je milion jinejch věcí, jen to asi neumím napsat dost výstižně. Ale vidím to. Jsem pěstounka tří dětí (14, 11 a 8 let). Mám srovnání s biologickým dítětem. A mám srovnání s dětmi z DD (sourozenci našich pěstouňat).