Kat, to máš jednoduchý. Taky jsem dělala v DD. Ty děti nás všechny doslova nenáviděly, protože my jsme byli ti, kteří jim zbraňovali být doma s rodiči nebo lítat po ulicích a dělat si, co oni samni chtějí. V 18 letech věku je dítko navíc právně zletilé a není důvod je chránit ústavní výchovou, tu mu nelze ani nařídit. Takže oni se seberou a mají dojem, že musí všechno dohnat, tak prachy, co dostali, roztočí během měsíce. Pak najednou zjistí, že nemají kde bydlet, že v DD měli pravidelné jídlo, tady mají hlad a nemají ani prachy, aby si ho mohli koupit. Oblečení se taky do skříně samo nenalevituje. Víš, oni si v DD nepřipouštějí, že třeba budou mít hlad, protože sami si jídlo neumějí připravit, neumějí hospodařit, protože to šlo v DD kolem nich. Představa sluníčkářů, že je na život připraví dvouhodinová přednáška z finanční gramotnosti je víc než úsměvná. Doma to ty děti vstřebávají po xx let, v DD žijou vpodstatě ve skleníku. Taky jich většina má strach se osamostatnit, protože oni se o sebe neumějí postarat. Vychovatelky jim radit nemůžou, děcka je nenávidí a rady od nich neberou. No, a do toho slyší všudypřítomnou masírku, jak práce je poslední způsob, jak si opatřit peníze na živobytí, oni fakt mají někdy představu, že peníze rostou na stromech.