Monty, tady záleží, co považuješ za potřeby, a co za rozmary. Osobně si myslím, že i dítě má nějaký nárok na přizpůsobení se jeho zábavě, i když souhlasím, že to není to prvořadé. Stejně jako naše zábava není prvořadá. Při vzájemném soužití si všichni v rámci nějakých možností vycházíme vstříc a umožňujeme si nějakou tu zábavu. Pokud tu zábavu považuju za hodnotnou, tak jí vycházím vstříc velmi ráda, podporuju ji a ještě se starám, abych měla přehled o tom, co by dítě zajímalo. Ty taky vozíš Montíka po přírodovědných expozicích, ne? Pro batolátko je hodnotnou zábavou i to, co rodič považuje leckdy za opruz. Osobně pokládám za velmi vhodné, když dítě vidí, že se rodič někdy obětuje i když se mu nechce, a jde s ním něco dělat podle jeho chuti.Tohle je součástí toho mít rád, a věřím, že když se to dá tomu dítěti, tak ono to jednou bude obdobným způsobem vracet. Pokud se to dělá v rozumné míře, tak je to prostě výuka vzájemného soužití, kdy o sebe lidi navzájem pečují, nejen žijí vedle sebe.