Monty,

možná se mýlím a Ty to tak nemyslíš (ostatně navzdory Tvým siláckým rebelským řečem si myslím, že jsi úplně normálně se starající matka jako většina nás ostatních), ale pokud bys to fakt myslela vážně, tak by mi to přišlo děsivě a manipulativně sobecký.

Pořídím si dítě, ale zjistím, že je s ním spousta otravný práce, která mě těžce nebaví a brání mi v seberealizaci/vydělávání peněz/ dosaď si, co chceš. Tak se dítě pokusím "hodit na krk" někomu jinýmu, kdo mě (nebo to dítě) má dostatečně rád nebo mu je ho prostě jen líto, a budu to brát, že je to vlastně v pořádku (protože milující nenukleární rodina přece pro sebe takovýhle věci ráda a samozřejmě dělá, a dítěti je stejně úplně fuk, KDO s ním ty "kostky" staví).

No a vzhledem k tomu, že ta milující nenukleární rodina to jistě dělá RÁDA a protože CHCE (protože přece lidi nedělaj věci, který dělaj neradi a dělat je nechtěj, a pokud jo, tak je to jejich problém, že jsou tak blbí), tak to vlastně není ani žádná služba mně (protože jakápak služba, když to dělaj rádi). No a kdyby to snad náhodou někdo dělat nechtěl, tak vlastně není ta správná milující rodina.