tak samozřejmě že jsme všichni postradatelný, Grainne. I bez mámy se dá vyrůst v celkem spokojenýho člověka.

Mně ta moje, abych řekla pravdu, nijak tragicky nechyběla. Respektive ta přísná osoba, která dbala na moji výchovu, ale nevzpomínám si snad na žádnej srdečnej moment. Zpětně pohlíženo jsem byla poměrně dost času hlídaná tou "placenou službou". Pokud jde o některý věci, tak se mi možná i docela ulevilo.

Ale třeba Alraune svou mámu milovala a její ztráta pro ni byla dost citelná rána.

Možná je to tedy nakonec dobrá strategie, chovat se tak, abys, pokud předčasně umřeš, vlastně nikomu moc nechyběla. Ale nejsem si teda jistá, že bych právě něco takovýho chtěla.