Bouřko,

přesně tak, protože to není JEN dřina, opruz a starost, a ty pozitivní věci to víc než vyvážej, ale zároveň máme dost odvahy nazývat věci pravými jmény a dovolit si nějaký vlastní pocity, a holt to není vždycky jen procházka růžovým sadem.

A taky ti od přírody méně obětaví (jako třeba já) si to uvědomujou možná silnějc, protože jsem sobec a jako pro takovýho je to pro mě o dost těžší, než když někdo má to "starací" nastavení sám od sebe.

Přesto si myslím, že to za to stojí, mimo jiný mě to naučilo myslet i na něco jinýho než na sebe, a v žádným případě nemám pocit, že to, že si to uvědomuju, povede k tomu, že to budu dětem vyčítat, že se na ně pověsím nebo provedu nějakou jinou zhůvěřilost.