Grainne, neumím si představit(a to ani v teoretické rovině), že existuje soužití lidí, kde všichni výskají blahem u toho samého a nikdy neudělají nic, co je samotné moc nebere, ale jemu blízký člověk z toho má potěšení. Protože delegovat veškeré činnosti, které mě tak úplně neberou, na někoho jiného, mi přijde...no podivné. Nikdy jsi nestavěla sněhuláka proto, že z toho dítě mělo radost? Nebo jsi sehnala někoho, kdo bude stavět s dítětem místo tebe? Nebo dítě stavělo samo, byť žadonilo, abys mu s tou největší koulí pomohla nahoru?

Sněhulák je pouze modelová situace, zvláště v tomto parném létě.