Grainne,

já jsem taky sobec, sebeobětování mi nedělá vůbec dobře, přesto (nebo právě proto) mě život už dostkrát postavil do situace, kdy jsem i přes tuto skutečnost musela trochu "hejbnout zadkem" ve směru, kterej se mi z hlediska mýho pohodlí moc nezamlouval, ale bylo to prostě potřeba.

A vzhledem k této okolnosti si myslím, že budu myslet na sebe i jako babička, a zcela sobecky nebudu akceptovat, aby na mě děti delegovaly v nějaké větší míře povinnosti, které budou mít vůči svým dětem především ony.

Co udělá "sobecká matka" z Tvého příkladu, pokud nebude mít kolem sebe "nesobecké okolí", které by se třáslo na to, aby ty nepopulární aspekty soužití s dítětem užuž mohlo převzít na sebe?