manžel je
a) nemocný tak jednou do roka
b) vyskočí mu horečka, propotí během noci troje povlečení, ráno už poněkud funguje a další den už o ničem neví.

Takže když mě chytne nějaká rýmička, bez teploty, s rýmou a svalovou únavou, tak má pocit, že mi stačí jeden večer ležet a jsem v pohodě ( hlavně, když vstanu a něco začnu dělat). I když mu říkám, že nejsem v pořádku, on mi věří, vaří mi horký čaj a podobně, tak má pocit, že už mi musí být dobře a za chvíli se podle toho začne chovat. Tudíž já jsem utahaná a on má pocit, že se stará. Jen mu prostě nedoteče, že mi může být blbě víc než dva dny. Asi před dvěma lety rýmičku dostal a moc se divil. Není to žádné macho, které by vyžadovalo teplou večeři v 18.30 na stole a v předsíni srovnané trepky, ale holt jaksi osobní prožitek a zkušenost chybí.