Znám lidi, co nejsou schopni pochopit, že někdo je nemocnej. A ještě přidaj, že oni mají taky rýmu, ale do práce chodí. Já mívám virozy jen s bolestmi kloubů a celkovou svalovou únavou, i bez teplot, takže bohužel manžel i tchýně často komentovali a je to velmi nepříjemné. Manžel třeba nikdy ani nepotřeboval ležet, léčil se sezením u PC a po 3 dnech byl OK. Na proti tomu já byla nucena vše přecházet, v době homeoffice lze samozřejmě marodit i v práci... no a není to dobrý, to je jasný.
Pro matku je strašně frustrující, starat se o nemocné děti, od kterých to doazjista po 2-3 dnech chytí i ona sama, ale není, kdo by ji zastoupil....mám z toho vyloženě trauma. Dnes, ikdyž už jsou děti větší a ve většině věcí se obstarají samy, propadám panice, jakmile cítím, že na mě něco zase leze - naprostá frustrace a zoufaltví. Mám spoustu chronických problémů a ani si nepamatuju, jaké to je vstávat ráno bez bolesti něčeho, bez pocitu únavy - to musím akceptovat, jako normální součást mého života - nic moc teda.