Tuhle otázku si kladu v posledních týdnech stále častěji. Jsem už delší dobu v manželství nespokojená a nevím co s tím. Jako nemáme žádný zásadní problém, všechno relativně klape, ale je to takové tisíckrát nic, co umořilo vola. Po téměř čtrnácti letech manželství se cítím vyčerpaná fyzicky, ale hlavně psychicky. Jsem pořád relativně mladá a neumím si představit, že tahle by to mělo být do konce života a říkám si proč a pro koho bych měla "vydržet"? Ale přitom v hloubi duše vím, že moje pocity jsou celkem malichrené, že rodina je důležitá a ta naše je funkční a nemůžu kvůli takovým "prkotinám" zničit domov synovi a hlavně, těžko mi samotné bude líp, i když mám občas takové myšlenky. Nevím jak co s tím.
Dřív jsem manželství vnímala jako navždy v dobrém a zlém, dnes už to mám ve škatulce "kvůli dětem".