Slupko, já jsem jenom chtěla dokumentovat, že antagonismus hmoty a myšlenky vede tam, kam nechceme. Pokud je hmota podstatou a my ji jednou dokonale poznáme, nemá smysl nic, potkávat se, milovat, být šťastný i nešťastný.

I já chci být smutná, nikdy jsem nezobla kapičku současného serotoninu. Věřím ve smysl věcí a událostí, i těch které nikdy nemohu přijmout úplně. Pokud je podstatou všeho hmota, nebude jednou neštěstí, ale..ani štěstí. Bude jenom kompenzace, žádné usilování, zmítání, nic.

Boha nelze pochopit, v tom je naděje..