Vožení kočáru s miminem, které neřve (a ideálně spí) bez přítomnosti jiného dítěte (staršího sourozence) je pro mě super aktivita. Procházím se, kde se mi zachce a přitom "pečuji o dítě", krása Poprvé jsem svou mateřskou dovolenou považovala za skutečnou "dovolenou", když jsem si na jaře (syn se narodil v lednu, tj. asi v jeho 3 měsících) vyjela s kočárkem do blízké "přírody", přičemž se jednalo o pražskou přírodu, tj. i s restaurací a zahrádkou, tam jsem si dala už nevím co (určitě nešlo o alkohol, ale opile jsem se cítila), slunce svítilo, já si popíjela, četla časopis, dítě spalo, když se vzbudilo a mělo hlad, tak jsem ho nakojila, možná přebalila a jela zase s kočárkem na tom slunci dál ... To je moje "krásná vzpomínka na mateřskou dovolenou" (mám samozřejmě i vzpomínky jiného druhu)